Mistrovství Evropy - Češi opět uspěli

20.03.2014 09:35

 

1. března proběhlo v srbském Požarevacu mistrovství Evropy ve sportovním ju-jutsu (u nás známém jako fighting). Již poněkolikáté do bojů zasáhla i česká výprava, která byla tento rok sice silně oslabena, ale i tak se dokázala prosadit. Češi opět uspěli a přivezli si domů hned 3 medaile!

Kdo nás letos reprezentoval

Hanka Hňoupková

Bojovnice z pražského SKBU Hostivař. Dělá thajbox, karate, ju-jutsu a MMA. Mistryně Evropy a republiky. Do Srbska jela obhajovat.

Jan Kovalczuk

Trenér MMA & grapplink Kaňk a člen závodního týmu MMA Poděbrady. Honza je klecař a zkušený grappler, Srbsko však bylo jeho teprve druhou zkušeností s kimonem.

Martin Heller

Hlavní trenér Ju-Jutsu Kolín, bojuje ve stylech ju-jutsu, judo a karate. Do Srbska jel stejně jako Hanka s nelehkou úlohou obhajovat titul z minulého roku.

Míša Krchová

Naše úžasná, neunavitelná řidička, se kterou byla po celou dobu sranda a bez které bychom to asi nezvládli.

Jak vypadala příprava

Nevím jak u ostatních, ale u mě to bylo tento rok velmi složité. Chtěl jsem toho stihnout příliš mnoho a to jednoduše není možné. Všechnu pozornost jsem obrátil k technickým tréninkům a sparingu a to natolik, že nezbýval téměř čas na fyzickou přípravu. Po většinu dní jsem měl dva technické tréninky denně. Běhat a chodit do posilovny nebylo kdy, tak jsem to nahrazoval každodenním půlhodinovým tréninkem o volné hodině ve školní tělocvičně. Půl hodiny na kondičku je málo, takže to chce pokud možno efektivní plán. Tréninková jednotka probíhala formou kruhového tréninku, kde byla většina cviků zaměřených na výbušnou sílu, jako variace hodů medicimbálem, kliky s tlesknutím, kliky s odrazem jedné ruky, starty, žabáky, skákané výpady, výskoky na bednu, běh s tlačením švédské bedny, šplhání lana, výmyky atd. Ty byly doplněny o kardio na švihadle a několika málo balančními cviky na kruzích. Každý den byl program  sestaven jinak, aby si tělo nezvyklo. Celkově šlo o velice krátký, náročný a efektivní trénink.

Pokud jde o technickou přípravu tak té většina probíhala letos výjimečně v našem klubu. Za těch několik let vyrostla v TEAMU WOLVERINE řada zkušených a technicky zdatných bojovníků, takže spraingy byly perfektní. Nejpekelnější byla as šestiminutová žraločí klec, kde se na mě po minutě střídali mí sparingové (zápas ve fightingu trvá 3 minuty). Kromě našeho klubu jsem toho v přípravě také poměrně dost natrénoval v TJ Start Kolín (judo) u Břéti Olexy a v MMA & grapplink Kaňk u Honzy Kovalczuka. Sparingy a příprava v jiných klubech byly pro tentokrát omezeny nedostatkem času.

Neměl bych asi zapomenout zmínit, že jsem musel opět hubnout do váhovky 8 kg.

Cesta do Srbska

Cesta na Balkán byla dobrodružná jako vždy. Tentokrát naštěstí bez nehod. Protože většina výpravy byla kolínská, sraz proběhl brzo ráno na kolínském vlakovém nádraží. Odtamtud jsme už všichni pokračovali společně naší dodávkou. V ní jsme měli dostatek prostoru a pohodlí k přežití tak dlouhé cesty a uchování sil na další, zápasový den. Srbsko je sice mimo Schengenský prostor, ale i tak si pár členů posádky dovolilo onen risk jet na občanku, místo na pas. Naštěstí to vyšlo. Po cestě jsme si povídali, spali, luštili křížovky a učili se francouzštinu. Mírně zakufrovat se nám povedlo až u Bělehradu a to vinou rozcházejících se údajů GPS s realitou. Naštěstí naše profi-řidička všechno hravě zvládla. Do Požarevacu jsme dorazili v podvečer a poměrně brzo jsme se sešli s Ivicou Zdravkovičem, šéfem ISA, který nás pak doprovodil na hotel Boem. Tam jsme se krátce zúčastnili přátelského posezení s týmy Británie a Bosny a Hercegoviny a já se zapojil do setkání a diskuze s trenéry ostatních výprav a činovníky svazů.

 

Turnaj

Ráno lehká snídaně a hurá na turnaj! Součástí ISA Europien budo games bývá kromě ju-jutsu, také ken-jutsu a kempo. Letos však kempo do programu her zahrnuto nebylo. Celkově vzato byl letošní turnaj o něco menší, než ten loňský. Ubyly týmy z východoevropských zemí. Objevilo se ovšem o to více bojovníků ze západní Evropy. Těžko říct, čím byl tento trend způsobený. Snad finanční náročností.

 Turnaje ju-jutsu zpravidla patří do té katagorie turnajů, na které není potřeba se kvalifikovat. Je to z toho důvodu, že disciplína ju-jutsu je velice komplexní a účast karatistů, judistů, BJJ bojovníků a dalších specialistů je pro tyto turnaje vítaným obohacením. Letos byla zavedena novinka rozdělení váhových kategorií dospělých na dvě divize. Divizi barevných pásků (žákovských stupňů) a divizi, do které byli zahrnuti černé a hnědé pásy a vítězové turnajů. To bylo dobře především pro prvně jmenované, neboť představovali pro zkušené bojovníky v minulých letech pouze takové jednohubky do prvního kola. Kladně to však ovlivnilo i divizi mistrů, neboť byly díky tomu vidět samé vyrovnané a krásné zápasy. Opravdu nikoho jste si nemohli dovolit podcenit.

Prvním Čechem, který nastoupil k boji byl Honza Kovalczuk. Nepouštěl se do žádných zběsilých boxerských kombinací, držel si distanc a občas soupeře poškádlil low-kickem. Takto pokračoval dál a dál až se mu podařilo soupeře ukolébat a pak vystartoval rychlým takedownem (dvoják za nohy). Po něm přešel do pevného držení a skóroval na body. Na submission bohužel neměl příliš štěstí. Dařilo se mu ale přesvědčivě porazit soupeře na body. Tento scénář se v podstatě opakoval ve všech Honzových zápasech. V semifinále měl Honza trochu nutného štěstíčka a to když si vylosoval volný postup v pavouku. Štěstí, které si tako vybral mu však nakonec chybělo ve finále, kde rozhodčí naprosto chybně obodoval Honzův naskočený guard jako 3 body pro soupeře. I když Honza o vítězství urputně bojoval, náskok Srba se mu už dohonit nepodařilo a těsně tak prohrál na body. Skončil tak nakonec stříbrný.

Pak už byla řada na Hance, která nastoupila k obhajobě titulu mistryně Evropy z minulého roku. V těžké váze žen mnoho závodnic nebývá a tak postupový pavouk nebyl příliš dlouhý a Hanka se tak velice rychle dostala až do finále. Tam to nejprve vypadalo, že si se svou soupeřkou hravě poradí, avšak pak zasadila krásný kop mawashigeri na hlavu, což bylo bohužel ilegální a tak byla penalizována. Brzy poté nastal kontroverzní okamžik, kdy nasadila soupeřce gilotinu, která byla dle názoru rozhodčího na tatami nasazena nesprávným způsobem, ale dle názoru přihlížejícího druhého hlavního rozhodčího, byla naprosto v pořádku (což nám bylo sděleno právě ním až po turnaji). Hanka tak namísto vítězství na submission dostala další penalizaci, což vedlo nakonec k její poážce a musela se tak spokojit s druhým místem.

Martin Heller vykročil ke své obhajobě směle a to rychlým vítězstvím na submission nad jedním ze Srbských šampionů. Pákou ude-garami se mu však bohužel podařilo svému soupeři zlomit ruku. Na vině byly pravděpodobně jak pozdní odklepání, tak nedostatečný strečink na straně poraženého. Druhý zápas byl výrazně těžší. Proti Martinovi stál zkušený karatista, takže taktika byla jasná. Zabalit se do pevného krytu, aby nemohl bodovat a jak to půjde, tak hned na zem. Napoprvé na zemi Martin soupeře udržel v kamishio-gatame a pak se pokusil o omplatu, ze které mu soupeř jen těsně unikl a pokusil se Martinovi nasadit triangl. Ten však nic podobného nepřipustil. Pak proběhlo několik výměn ve stoje, te-guruma a napodruhé na zemi zase do držení. Ještě těsně před limitem se Martin pokoušel soupeře uškrtit předloktím, ale bylo už málo času i málo síly. Dva ze tří rozhodčích obodovali zápas ve prospěch Martina. Ve finále čekal velice nebezpečný německý taekwondista. Taktikou bylo hodně se hýbat a vyprovokovat Němce ke kopu, který promáchne. Pak rychlý nástup do úchopu. To se zpočátku dařilo. V úchopu se Němec neúspěšně pokusil o hod a skončil pod Martinem. Ten však tuto šanci zkapitalizoval pouze body za držení. Opět v postoji uštědřil Němec Martinovi velice tvrdý kop na žebra. Bylo třeba rychle vymanévrovat, aby nepřišly další. Pak se ale povedlo přejít do úchopu. Pokus o obcházečku do zad Němce vylekal a ten radši než hod volil rychlou obranu v želvě. Martin mu pohotově nasadil kotoulové škrcení. Němec sice sípal, ale dotažení škrcení v rukavicích bylo nejisté a tak Martin radši volil přechod do arm-baru, který už vyšel perfektně.

Celkově se jednalo o úspěšný turnaj. Nikdo z výpravy neodjížděl bez medaile. Honza a Hanka vybojovali stříbrné medaile, Martin obhájil titul a navíc byl ještě na závěr vyhlášen jako nejlepší bojovník turnaje.

Vyhlídky do budoucna

Na závěrečné společné večeři jsme se nejen velmi spřátelili s Brity, ale navíc jsme podlehli přáním našich kolegů trenérů z ostatních evropských zemí, abychom u nás v ČR uspořádali mezinárodní turnaj ve fightingu. Vše je sice ve fázi příprav, ale pokud to dobře dopadne, tak 31.5. proběhne v Kolíně ISA Czech Open. Máte se na co těšit ;)


Vytvořte si webové stránky zdarma! Webnode